Chovatelská stanice Amour de Rat je od 15. 1. 2014 registrovaná pod Českým klubem potkanů.
Naším záměrem je odchovávat kvalitní a zdravá miminka s rodokmenem, která budou registrovaná také pod organizací ČKP. Naše "děti" od nás budou do nových domovů odcházet plně socializované, vymazlené a připravené dělat svým novým majitelům skvělé společníky. Rádi bychom svým chovatelstvím obohatili život nejen v Mladoboleslavském kraji. Naším cílem je odchovávat především varietu velveteen a dumbo velveteen, okrajově také fuzz a dumbo fuzz, rex a dumbo rex ve stínované a ruské modré linii se self znakem, ale najdete u nás i potkánky se standardní srstí i standard oušky.
Doufáme a věříme, že naše zvířata budou přinášet do světa lidí jen radost a lásku, že budou součástí životů poctivých a milých lidí, kteří dají našim odchovancům plnohodnotný potkaní život.
Jak to všechno začalo a něco o mně...
Lásku a zálibu v potkanech jsem pravděpodobně zdědila po taťkovi,
u kterého jsem se také s prvním
potkanem setkala. Trvalo hodně, hodně dlouho, než se k nám tohle
zvířátko dostalo a než jsem si ho
vůbec prosadila u zbytku rodiny, tedy především u mamky, která
po svém tátovi zdědila zase naopak
myší fóbii :). Nakonec se událo několik věcí a bum, první potkanka
Jennifer byla doma!
A pak už se naše smečka jen rozrůstala. Někteří potkani odešli, jiní zase přišli. Jednou to bolelo,
pak jsem se zase jako malá těšila na nové miminko. A takhle to bylo, je a bude pořád dokola,
ale to asi psát nemusím. Každý, kdo už nějakou dobu má tyhle tvorečky za součást svého života, ví,
o čem mluvím.
Moje láska spočívá ve všech zvířatech, kromě potkánků obývali a obývají náš dům i myšky, králíci, kocourek Damian Meowglee Blesk, fenka Cindarella a pitbullterier Agramon, v minulosti jsem se hodně přátelila i s andulkami.
Náš příbytek často obývají i různá dočasková zvířátka, nejčastěji štěňata. Mezi moje další koníčky patří fotografování, a to především portrétu a zvířat. Založit chovatelskou stanici mě napadlo hned, když se mi doma stala "nehoda" a v rohu klícky se pod maminčiným bříškem kroutila jedna maličká, růžová žížalka. Není divu, že jsem klukovi tenkrát dala jméno Marvel, protože to opravdu byl malý zázrak sledovat, jak roste, jak se vyvíjí po fyzické i psychické stránce. A když se nám, společně s maminou, podařilo přes všechny problémy odchovat zdravého, šikovného kluka, hned jsem věděla, že v tomhle chci pokračovat.
Vydala jsem se ale touto cestou. Rozhodla jsem se, že bych ráda miminka plánovala, těšila se na ně, dělala jim i s nimi radost, pečlivě jim vybírala rodiče a jména, očekávala vrhy s největší možnou jistotou, že se narodí nádherná a zdravá miminka.
No, a tolik asi k tomu, jak to celé začalo..